Evropská komise prezentovala strategii nízkoemisní dopravy: důraz na elektromobilitu v kontextu inteligentních dopravních systémů

V červenci 2016 prezentovala Evropská komise svoji strategii nízkoemisní dopravy. Nízkoemisní mobilita je zde pojímána nejen jako preference jedněch či druhých pohonů vozidel, ale v komplexu řešení zahrnující individuální a hromadnou dopravu jako celek včetně jejího řízení a užívání s pomocí inteligentních dopravních a odbavovacích systémů.

Hlavní elementy této strategie zahrnují:

zvýšení efektivnosti dopravních systémů skrze maximální využití příležitostí, které dnes nabízejí digitální technologie, „chytrá“ cenotvorba a další nástroje pro podporu přechodu uživatelů na nízkoemisní druhy dopravy,
urychlení nasazení nízkoemisních alternativních zdrojů energie v dopravě, jako jsou pokročilá biopaliva, elektřina z obnovitelných zdrojů, a obnovitelná syntetická paliva i odstranění překážek v elektrifikaci dopravy,
vývoj směrem k nízkoemisním vozidlům, jimiž se rozumí především elektrická vozidla s bateriemi a palivovými články jako zdrojem energie i některá plug-in hybridní vozidla.

Zároveň s podporou elektrických vozidel by mělo docházet k dalším technickým zlepšením u pohonů se spalovacími motory.

U vozidel se strategie zaměřuje nejen na osobní automobily, ale také na nákladní automobily a autobusy, jejichž podíl na celkové produkci uhlíkatých emisí ze silniční dopravy dnes činí zhruba čtvrtinu a stále roste. Jedním z nástrojů pro podporu bezemisních autobusů (tedy bateriových a palivočlánkových elektrobusů) by měly být mj. pobídkové nástroje zabudované do pravidel pro veřejné zakázky.

Součástí implementace této strategie je také podpora infrastruktury pro alternativní pohony, k nimž se řadí mj. nabíjecí stanice pro bateriová elektrická vozidla a vodíkové plnicí stanice pro palivočlánkovou elektromobilitu i plnicí stanice pro CNG a LNG.

Další důležitou oblastí implementace této strategie jsou inteligentní dopravní systémy, přičemž důraz je kladen na technologie využívající komunikaci mezi vozidlem a infrastrukturou. Součástí jsou také systémy pro zpoplatnění silnic tak, aby byl v maximální možné míře uplatněn princip „znečišťovatel platí“.

Za důležitý subjekt při implementaci této strategie jsou považována města v rámci konceptu smart city, podporující užívání nízkoemisních vozidel, veřejné dopravy, aktivních forem dopravy (pěší, cyklistika) i alternativních forem individuální dopravy (např. car sharing).

Tato strategie vnímá nízkoemisní mobilitu v celkovém národohospodářském kontextu EU při podpoře investic, hospodářského růstu a zaměstnanosti – rozhodně tedy nejde o „návrat zpět k přírodě“ v duchu některých ekologických aktivistů. Nízkoemisní doprava je vnímána jako příležitost k investicím a růstu ve výrobních odvětvích, v energetice a v dopravě. Nezbytnou podmínkou tohoto růstu je efektivní výzkum a vývoj v oblasti nízkoemisní mobility.

Na podporu této strategie jsou z prostředků EU vynakládány nemalé částky. V rámci Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF), z nichž jsou spolufinancovány i české operační programy (například IROP nebo OP PIK), je například 70 mld. € vyčleněno na dopravu, z čehož 39 mld. € by mělo podporovat nízkoemisní vozidla, v tom 12 mld. € se zaměřením na městskou mobilitu. Dalších 6,4 mld. € je na nízkouhlíkovou mobilitu alokováno v rámci výzkumného a vývojového programu Horizon 2020.

redakce Proelektrotechniky.cz