Projekty JIVE a JIVE 2: tři stovky palivočlánkových autobusů pro Evropu –

Od ledna 2017, tedy již rok, je v gesci Mezinárodní unie veřejné dopravy (UITP) a s finančním přispěním Společného podniku pro palivové články a vodík (FCH JU) v plném proudu evropský projekt palivočlánkových autobusů JIVE. Od února 2018 se rozběhl jeho následovník, projekt JIVE 2. V rámci realizace obou projektů tak do ulic evropských měst vyjede téměř 300 palivočlánkových autobusů.

Cílem projektu JIVE (viz výše foto ze zahájení projektu) je přispět ke komercializaci palivočlánkových autobusů v Evropě prostřednictvím zkušeností z větších parků těchto vozidel, čítajících každý cca 10 – 30 autobusů. Za tímto účelem by v rámci projektu JIVE mělo být uvedeno do provozu celkem 139 palivočlánkových autobusů v 9 místech Evropy, zahrnujících Velkou Británii, Itálii, Dánsko, Lotyšsko a Německo.

Projekt JIVE potrvá do konce roku 2022. Jeho celkový rozpočet činí 113,6 mil €, tj. cca 2,9 mld. Kč, z čehož 32 mil. € (cca 816 mil. Kč) představují dotace z evropských zdrojů.

Stejný cíl jako projekt JIVE má i jeho následovník, projekt JIVE 2, v jehož rámci by mělo být uvedeno do provozu celkem 152 palivočlánkových autobusů ve 14 místech Evropy zahrnujících Francii, Německo, Island, Norsko, Švédsko, Nizozemí a Velkou Británii.

Projekt JIVE 2 potrvá do konce roku 2023. Jeho celkový rozpočet činí 224,5 mil. € (cca 5700 mil. Kč), z toho 25 mil. € (cca 640 mil. Kč) představuje dotace z evropských zdrojů.

Poznámka: Společný podnik pro palivové články a vodík (FCH JU), jehož prostřednictvím jsou tyto projekty spolufinancovány, je partnerstvím Evropské komise, průmyslových a výzkumných organizací pro rozvoj vodíkových a palivočlánkových technologií.

Celkem tedy oba projekty JIVE uvedou do provozu 291 palivočlánkových autobusů. Spolu s těmi, které jsou již nyní provozovány, tak v ulicích evropských měst bude po roce 2020 jezdit před 400 palivočlánkových autobusů. To je stále významně méně než elektrické autobusy s čistě bateriovými pohony, tedy bateriové elektrobusy, plug-in hybridní autobusy a parciální trolejbusy, jichž jezdí již dnes v Evropě více než tisíc a předpokládá se další významný nárůst (viz zpráva z konference Elektrické autobusy pro město VI a související prezentace). Je to nicméně již dost na to, aby zkušenosti z provozu vozových parků – tedy ne již jednotlivých prototypů – v reálných podmínkách a při odpovídající velikosti výrobních sérií významně napomohly komercializaci palivočlánkového autobusu jakožto produktu pro bezemisní městskou mobilitu.

A jaká je situace s palivočlánkovými autobusy v ČR?

Jejich provoz se prozatím stále omezuje na demonstrační projekt TriHyBus. Na jaře roku 2016 proběhla jednání o možném zapojení ČR do výše zmíněného projektu JIVE, tato jednání však skončila neurčitě.

O příčině této situace se lze pouze dohadovat. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení se jeví kulturní rozdíly mezi oběma profesními komunitami: českými „vodíkáři“, reprezentovanými především vysokými školami a výzkumnými organizacemi v čele s VŠCHT a ÚJV Řež, a dopravci provozujícími městské autobusy. Tyto dvě komunity prozatím, jak se zdá, nenašly společný jazyk, což bývá v manažerské praxi mnohem větší překážkou, než problémy v oblasti technologie nebo provozní ekonomiky.

Nicméně Národní akční plán Čistá mobilita s rozvojem palivočlánkové mobility pevně počítá. Na základě zpracovaných studií se kromě jiného v ČR předpokládá do roku 2025 vybudování dvanácti vodíkových plnicích stanic – první výzvy pro jejich podporu z Operačního programu Doprava byly avizovány již na jaro 2018. Je možné, že to bude impulsem k navázání na úspěšný, ale osaměný projekt TriHyBus.

redakce Proelektrotechniky.cz