Redakce PROELEKTROTECHNIKY CZ nyní přináší další, nové zajímavé informace o elektrobusech v Göteborgu. BusPress, český internetový magazín o autobusech a veřejné dopravě inovativní dění v elektromobilitě dlouho době sleduje a právě díky portálu PROELEKTROTECHNIKY CZ mají naši čtenáři ucelené informace z této oblasti ve velmi čtivé a srozumitelné formě.

O zahájení provozu tří prototypových plně elektrických autobusů Volvo na lince MHD č. 55 ve švédském Göteborgu v červnu 2015 byla česká odborná veřejnost již informována. Naše redakce nyní získala k těmto elektrobusům některé podrobnější technické informace. Jak nicméně patrno, k tomuto provozu stále zůstávají nezodpovězené i některé zajímavé otázky.

Elektrobus pro Göteborg je nízkopodlažní, 10,5 m dlouhý při standardní šířce 2,55 m (i když na první pohled může působit o něco širší). Výrobcem udávaná přepravní kapacita činí 86 osob, tedy stejně jako u standardního 12m městského autobusu. U tohoto prototypového vozidla je sedadlo řidiče umístěno uprostřed, nikoli na vnější straně, jak je obvyklé. Podle výrobce přispívá toto řešení ke zvýšení přepravní kapacity. Dalším charakteristickým znakem jsou jedny velmi široké dveře uprostřed vozidla (viz foto). Toto nezvyklé řešení bylo testováno na autobusech Volvo v rámci evropského projektu EBSF (European Bus System of the Future), probíhajícího v letech 2008 – 2012. Elektrobus je plně klimatizován v prostoru pro řidiče i pro cestující.

Elektrobusy v Göteborgu, foto: Volvo Buses

K pohonu slouží 155kW elektromotor ve spojení s dvoustupňovou automatickou převodovkou Volvo. Jako zásobník energie slouží čtyři 19kWh lithium-iontové baterie pracující s napětím 600 V DC. Celková kapacita trakčních baterií je tedy 76 kWh. Jak patrno, pohon elektrobusu vychází z osvědčeného řešení u plug-in hybridního autobusu (podrobnosti viz aktualizovaná studie „E-mobilita v MHD“) a liší se především kapacitou trakčních baterií.

Průběžné dobíjení probíhá pomocí výsuvné konzole pantografového typu, umístěné na nabíjecí stanici a zasouvající se do ližin na střeše vozu. Jejím výrobcem je Siemens a je shodná s nabíjecí stanicí pro plug-in hybridní autobusy Volvo (podrobnosti viz výše uvedená studie „E-mobilita v MHD“). Oproti dobíjení plug-in hybridních autobusů se zde používá vyšší nabíjecí výkon, který dosahuje až 300 kW. Nabíjecí stanice tohoto typu je v případě potřeby schopna přenášet výkon až 450 kW.

Dobu průběžného dobíjení uvádí Volvo ve svých prezentacích jako 6 minut na každých 10 km ujeté vzdálenosti. To je o poznání méně, než by odpovídalo výše zmíněnému maximálnímu nabíjecímu výkonu a průměrné spotřebě průběžně dobíjeného elektrobusu, která se zpravidla pohybuje kolem 1 kWh/km pro vlastní pohon, plus netrakční spotřeba (topení, klimatizace aj.), která může být v některých případech i stejně vysoká. Je zřejmé, že tento údaj zahrnuje také jistou rezervu, jak ukazuje i provoz v Göteborgu.

V konkrétních podmínkách 9 km dlouhé linky 55 probíhá průběžné dobíjení na obou konečných zastávkách, Sven Hultins plats (Chalmers) a Teknikgatan (Lindholmen) a trvá 6 minut. Uvážíme-li průměrnou spotřebu elektrobusu Volvo 1,25 kWh/km, kterou výrobce uvádí v některých svých prezentacích, vystačí jedno nabití i s rezervou na celý 18km oběh. Zajímavostí je umístění nabíjecí stranice na konečné Teknikgatan pod střechou (viz foto).

Kromě průběžného dobíjení se používá rovněž tzv. udržovací nabíjení ze zásuvky 400 V AC po dobu 4 hodin.

Kromě tří elektrobusů Volvo je linka 55 dále obsluhována sedmi plug-in hybridními autobusy Volvo, které jsou provozovány v plně elektrickém režimu přibližně na 70 procentech trasy.

Zdrojem energie pro nabíjení jsou, podle prezentací a tiskových zpráv, pouze obnovitelné zdroje, zde vodní a větrné. Přitom není specifikováno, jakým způsobem je toho dosaženo – obnovitelné zdroje tvoří pouze část švédského elektroenergetického mixu a v běžné energetické soustavě nelze fyzikálně odlišit elektrickou energii z toho či onoho zdroje.

Elektrobusy v Göteborgu, foto: Volvo Buses

V podobných případech, v současnosti ne právě ojedinělých, přicházejí prakticky v úvahu následující vysvětlení:

a) Výroba z obnovitelných zdrojů je od výroby z ostatních zdrojů oddělena technicky a fyzikálně. To může mít dva důvody:

Energetika na daném území je geograficky oddělena a výroba elektřiny využívá pouze obnovitelné zdroje. Přitom se jedná buď o ostrovní systém bez vnějšího propojení (tedy to, co se v místě vyrobí, se rovněž spotřebuje), nebo vlastní spotřeba je výrazně menší než výroba – příkladem jsou Orknejské ostrovy, kde je rovněž provozován elektrobus.

Pro nabíjení elektrických vozidel (případně jiné využití) funguje samostatný ostrovní systém či mikrosíť uprostřed ostatní energetické soustavy, zpravidla řešený jako smart grid. Příkladem je španělský Zem2All v jehož rámci jsou elektromobily nabíjeny z fotovoltaických zdrojů.

b) Pro nabíjení elektrických vozidel (případně jiné využití) je nakupována elektrická energie od výrobců používajících pouze obnovitelné zdroje. Tato elektrická energie je, spolu s energií z ostatních zdrojů, dodávána do jedné společné energetické sítě, aniž by existovala samostatná izolovaná energetická soustava, a tedy skutečné, fyzikální, oddělení obnovitelných zdrojů daného výrobce od ostatního energetického mixu v přenosové soustavě.

c) Prohlášení o výlučném využívání obnovitelných zdrojů nemá technické ani obchodní opodstatnění, ale jedná se o pouhý „zelený marketing“ cílený na ekologicky smýšlející lidi bez příslušných technických znalostí.

V případě elektrobusů v Göteborgu každopádně platí, že švédská energetika stojí převážně na vodních a jaderných elektrárnách (poslední jmenované se podílejí na výrobě elektřiny více než 40 %), zatímco tradiční fosilní zdroje jsou ve výrazné menšině, řádově jednotlivá procenta a desetiny procent. Bezemisní zdroje, mezi něž patří i jaderné, tedy budou mít v energii pro dobíjení elektrobusů vždy významnou většinu.

Elektrická doprava na lince 55 je zastřešena projektem ElectriCity, který je partnerstvím mezi výzkumnými organizacemi, výrobcem a městským dopravcem. Členy projektového týmu jsou výrobce Volvo Group, University of Technology, Region Västra Götaland, dopravce Västtrafik, město Göteborg, energetika Göteborg Energi a technologické parky Lindholmen Science Park a Johanneberg Science Park. Cílem projektu je testování provozně technických i obchodních aspektů průběžně dobíjených elektrických autobusů.

redakce proelektrotechniky cz