Projekt ZeEUS probíhal v období od listopadu 2013 do dubna 2017 (foto: Zdeněk Nesveda)

Projekt ZeEUS o financování elektrobusů v Evropě: roztříštěné zdroje, podpora výzkumu nepomůže bez podpory investic –

Elektrobusy jsou obecně cca 2–3krát dražší než srovnatelné dieselové autobusy. K investicím je přitom třeba připočíst také náklady na nabíjecí infrastrukturu. Úspora v provozních nákladech není zpravidla tak velká, aby tento rozdíl v investicích za dobu provozní životnosti vozidla vykompenzovala. Přínosem, který na celospolečenské úrovni zvýšené náklady vykompenzuje, jsou bezesporu ušetřené externality a s nimi i související socioekonomické výdaje. Nicméně to, co nakonec rozhoduje o jejich pořízení, bývají konkrétní peněžní toky pro dopravce a zadavatele veřejné dopravy. Elektrické autobusy v městské dopravě se proto až na výjimky neobejdou bez nějaké formy finanční podpory z veřejných zdrojů. Jak konstatuje zpráva evropského projektu ZeEUS zveřejněná v září 2017, tyto zdroje jsou dnes velmi roztříštěné a nesourodé.

Zpráva s názvem „Analysis of Existing Legislation and Funding Applicable to Urban Electric Buses“, tedy Analýza stávající legislativy a financování využitelných pro městské elektrické autobusy“ byla publikována jako jeden z výstupů zmíněného projektu ZeEUS pod zastřešením Mezinárodní unie veřejné dopravy (UITP). Zpráva kromě jiného analyzuje zdroje a nástroje pro financování projektů elektrických autobusů na úrovni EU a dále jako příklady na národních a regionálních úrovních ve Francii, Německu, Itálii, Polsku, Španělsku, Švédsku a Velké Británii. Z této zprávy dále vybíráme některé zajímavé poznatky.

Zpráva identifikovala na úrovni EU celkem 14 různých finančních nástrojů, tak či onak relevantních k podpoře elektrických autobusů. Z nich jedenáct nabízí granty, tedy nevratné dotace, nebo kombinaci grantů a půjček, zbývající tři pouze půjčky. Mezi jedenácti jmenovanými grantovými nástroji jsou jmenovány i Fond soudržnosti a Evropský fond regionálního rozvoje, z jehož zdrojů je spolufinancován mj. náš Integrovaný regionální operační program (IROP), podporující investice do bezemisní MHD.

Bližší rozbor těchto finančních nástrojů ukazuje, že významnou míru spolufinancování elektrických autobusů pro rutinní provoz v MHD nabízejí z grantových nástrojů prakticky pouze zmíněny Fond soudržnosti a Evropský fond regionálního rozvoje, určené pro méně rozvinuté země EU. Z dosavadních informací je však zřejmé, že s těmito štědrými zdroji lze v ČR po roce 2020 počítat v dosavadní míře jen stěží.

Ostatní grantové nástroje na úrovni EU se soustřeďují především do oblasti technické pomoci, výzkumu a vývoje nebo demonstračních provozů. Jejich příspěvek na investice v bezemisní veřejné dopravě je zpravidla malý, s množstvím omezení, nebo se dosavadní výzvy nevztahují na oblast mobility. Výjimku tvoří CEF – Connecting Europe Facility (viz prezentace ČEZ na konferenci Efektivní elektromobilita v organizacích II) , který je však zaměřen na financování infrastruktury pro elektromobilitu při hlavních evropských tazích, a proto je méně relevantní pro vnitroměstskou dopravu.

Z nástrojů nabízejících zvýhodněné půjčky pro bezemisní městskou dopravu lze jmenovat zejména úvěry od Evropské investiční banky. Jeden z nich byl využit například pro financování trolejbusů s palivočlánkovým prodlužovačem dojezdu v lotyšské Rize.

Na sledovaných národních úrovních se rovněž vyskytují zvýhodněné půjčky, převládají však dotace. Struktura a podmínky jednotlivých finančních nástrojů jsou zde velmi rozmanité. Dotace se zaměřují především na spolufinancování pilotních projektů a na financování rozdílů mezi investičními náklady bezemisních vozidel včetně infrastruktury a srovnatelných emisních vozidel, případně fixní finanční pobídky pro jejich pořízení. Ve Velké Británii je k dispozici i finanční nástroj, který přispívá na provoz nízkoemisních autobusů nad rámec standardních provozních dotací do veřejné dopravy.

Zpráva ZeEUS upozorňuje, že dotace orientované především na výzkum v oblasti elektrických autobusů musí být následovány investičním dotacemi na jejich pořízení, jinak výsledky výzkumu – tedy nové, lepší elektrobusy – najdou těžko uplatnění v provozní praxi.

Zpráva zároveň upozorňuje na omezení EU v oblasti veřejné podpory investic podle Obecného nařízení o blokových výjimkách (GBER), která stanoví maximální možnou úroveň podpory na 40 % vícenákladů. Vyšší úroveň je možná až po předchozí notifikaci ze strany EU.

Zpráva dále apeluje na koordinovaný přístup k podpoře bezemisní městské mobility na všech úrovních, na využití dalších (zejména daňových) nástrojů a na strategický pohled na tuto problematiku.

Jakub Slavík – Consulting Services