Byli svědky neobvyklého křtu unikátního historického autobusu Tatra 500 HB. Unikátní je tím, že se jedná o rekonstrukci prototypu horského autobusu na podvozku Tatra 138 s výkyvnými polonápravami, jenž se do dnešních dnů žádný jiný nedochoval. Milan Horka, tělem i duší tatrovák a zároveň také majitel Muzea Tatra 111 z Dobříče vytvořil za šest let naprosto věrnou kopii autobusu v barvách závodního výboru ROH Národního podniku Tatra Kopřivnice. S rodinou, kamarády a partnery s vynaložením nesmírného úsilí strávili na rekonstrukci hábečka tisíce hodin. Milan Horka odhaduje, že sám věnoval renovaci více než 1200 hodin a podobně tak i mnozí, kteří mu pomáhali. Autobus byl pokřtěn jménem Honzík na památku kamaráda Jana Arazima, jenž zasvětil život historickým vozidlům veřejné dopravy a díky jemu se podařilo také mnoho veteránů zachránit. Jan Arazim bezesporu patřil mezi největší autoritu a odborníka v oblasti historických vozidel veřejné dopravy.
.
.
Milan Horka použil pro renovaci karoserii, vrak sériového linkového modelu Tatra 500 HB odhozeného na poli jako včelín, který usadil na podvozek Tatra 138, kde přemístil motor do zadní části. Tady musel poměrně technicky náročně vyřešit „spuštění“ pohonu od motoru do převodového ústrojí. Oproti nákladnímu autu má horský autobus na zadních nápravách pouze jednoduchou montáž kol. Vznikl autobus podle dobových dokumentů, černobílých fotografií a svědectví pamětníků. Je věrnou kopii jednoho ze třech prototypů a je zpracovaný, „vymakaný“ do nejpodrobnějších detailů a dovolíme si tvrdit, že v mnohém překoná originál a to včetně výborných jízdních vlastnosti. S autobusem jsme se projeli jak po silnici, tak v terénu a svezení s ním je skutečně zážitek i díky bravurnímu šoférování Milana Horky. Zkrátka měli to štěstí být mezi prvními, vidět a svést se autobusem, o kterém víme, že je dnes jediný na světě.
Tatra 500 HB, autobus původně určený do složitých podmínek v horských oblastech byl společný projekt podniků Karosa Vysoké Mýto a Tatra Kopřivnice. Tehdy se jednalo o velmi revoluční projekt, kdy byla poprvé použita samonosná karoserie, tři nápravy a zástavba motoru do zadní části. První projet nového autobusu spatřil světlo světa již v roce 1948. Škoda, že po prvních zkouškách v roce 1954 bylo upuštěno od použití tatrováckého podvozku s výkyvnými polonápravami a byly nahrazeny pevnými nápravami Praga, které nebyly šťastným řešením. V letech 1954 až 1957 bylo vyrobeno více než 500 horských autobusů s pevnými nápravami, neprovázela je však příliš dobrá pověst, neměly dobré jízdní vlastnosti a byly častým zdrojem poruch. Velká většina z nich byla z provozu vyřazena již v šedesátých letech.
Zdeněk Nesveda
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.