Jana Stonová maminka za volantem autobusu ICOM Transport, foto: ICOM

První kontakt s paní Janou byl přes telefon a podle hlasu mi bylo jasné, že se jedná o mladou a cílevědomou ženu. Z rozhovoru vyplynulo, že je opravdu hodně mladá, je vdaná a má dvě děti, chlapce 13 let a děvče 8 roků.

Janičko, jak jste se dostala k profesi řidičky a co jste pro to musela udělat?

První řidičák jsem si dělala v roce 2000, Sk.B, abych se mohla dopravovat do zaměstnání. Za volantem jsem se cítila vždycky dobře a když začal problém s prací, rozšířila jsem si řidičák na Sk. C při rekvalifikaci a zaplatila profesní průkaz. Ale to jsem ještě neměla vůbec žádný příslib trvalého zaměstnání. Až přišel návrh od firmy ICOM s tím, že mi firma zajistí rozšíření ŘP na Sk. D. a to už byl jenom krůček k tomu, vyzkoušet jaké to je řídit autobus. No a daří se. Nyní jsem v zácviku, jezdím po různých linkách a těším se až budu mít tu svou vlastní. A tak mám díky firmě ICOM perspektivu dlouhodobého zaměstnání.

Jak se na vaše rozhodnutí stát se řidičkou autobusu, dívají u vás doma? Manžel a děti?

Manžel je v invalidním důchodu moc mi fandí, takže, proč ne?

A děti? Ty jsou nadšené hlavně, když je ráno vezu do školy. Bydlíme totiž v menší vesničce u Moravské Třebové a tak dojíždění je nezbytné. Fakt jsou asi na mě hrdé. A já jsem velice zato ráda.

Jak se na vás dívají vaši mužští kolegové?

No, znáte to, jedni jsou fakt rádi, že tam jsem, někteří se dívají tak trochu skrz prsty a čekají na moje chyby. Ale tu radost jim neudělám. Já to nevzdám a dokážu jim, že jsem stejně dobrá jako oni.

Tak trochu mi dávají na vědomí, že ženy moc řídit neumí. Ale já i vy víme, že jsou ženy, které jezdí spolehlivě, většinou i bezpečně a optarně. Vždyť dneska vlastně většina žen vozí své děti a na ty je každá máma moc opatrná. No a já je budu od teď vozit nejen autem, ale i autobusem.

Doufám, že ti skeptici odpadnou a všimnou si, že to umím. Nebojím se jejich konkurence.

Jako řidička ve firmě musíte nosit stejnokroj- jak se v něm cítíte?

Protože začínám, tak střídám zatím košile a jezdím ve svém pohodlném oblečení. Ale všimla jsem si, že dámský střih kalhot asi zatím není. Proto bych apelovala na vedení firmy, aby, pokud chtějí, aby se ženy řidičky, cítily za volantem uvolněně, udělaly ženský střih kalhot, který je tak trochu jiný než u mužů. Vím, o čem mluvím, jsem totiž vyučená švadlena.

Tento váš dodatek mě inspiroval ještě k další otázce ohledně módy za volantem. Co takhle sukně?

Nejsem nepřítelem dámské módy, ráda se hezky oblékám, ale pro běžný provoz na lince, kdy musíte dost často i vystupovat a nastupovat jsou kalhoty pohodlnější. A mimo to, autobus přece jenom není osobní auto, pedály, plyn, spojka a brzda jsou dost daleko od sebe a ono by to asi ani nevypadalo pěkně.

Teď se asi budou chlapci divit o čem, že se to tady bavíme?

Ať se podivují, ale když máte trávit hodiny a hodiny za volantem, musíte se dobře cítit, Vždyť máte plnou zodpovědnost za ty, co vezete. A aby se i oni cítili příjemně, musíte se především tak cítit vy. To platí u mužů stejně jako u žen. A abych byla upřímná, uniforma řidiče chlapům opravdu sluší.

A jak se na vaše rozhodnutí stát se řidičkou autobusu dívají vaše kamarádky?

Je to tak trochu jako u těch chlapů, většina mi, ale fandí a těší se, že je také někdy svezu. A já jim říkám, aby se nebály a zkusily to také. Mám mezi nimi opravdu dobré řidičky. Vždyť člověk se má pořád učit, pořád by měl mít větší a větší cíle. Já si ten svůj plním na 100%.

A co dodat závěrem?

Přeji vám všechny kilometry bez nehod, příjemné spolucestující a hodné kolegy. Tak jim ukažte, co umíte. A když dovolíte, zase vás po čase vyhledám a popovídáme si, jak moc jste si ten svůj sen, stát se řidičkou autobusu, splnila a jak si ho užíváte.

A někdy zase na viděnou, Alena Veliká – ICOM Transport Jihlava